Alois Stratil: Barvy léta
Nepříjde ti, že to vypadá jako...?
„Pro Stratilovy kresby je typické introvertně umanuté opakování a variování určitého motivu, až se nabízí úvaha, kam lze z této monotématičnosti vykročit,“ říká tisková zpráva. Kam až lze zajít, o tom jsem vlastně přemýšlela v průběhu celé prohlídky.
Galerie
Rozhodně se tu nehodlám pouštět do obšírných debat na téma smysl umění, nebo snad dokonce definice samotného pojmu umění. Budu se spíše držet jedné z tezí, která říká, že umění je něco, co na nás jako umění působí. Žádný takový vliv na mě malby Aloise Stratila neměly. Pestrobarevně namalované penisy nejsou můj šálek čaje. Sama za sebe ve vytvoření tolika obrazů se stejným motivem nevidím jiný důvod, než poukázat na zmiňované opakování až do zblbnutí. Nesnažím se říci, že k jejich tvorbě není zapotřebí um, představivost, nebo snad že jde o hovadinu, která nemá v galerii co dělat (tohle rozhodování přenechám někomu, kdo na to má odvahu a znalosti). Mně se to prostě jenom nelíbilo.
Jen na okraj: Kromě penisů byly na výstavě k vidění i různá ztvárnění hus, které ve spojení s technikou (vypadalo to jako pastelky, ale s určitostí to říct nemůžu) působilo alespoň adekvátně.
text: Nikola Stibůrková
foto: David Lichtag
