Cannibal brothers
Kainismus jim není vlastní
Lidskému masu neholdují, bratři to také nejsou, ale i přesto si říkají Cannibal brothers a je to bratru flákota. John, křestním jménem Pavel, a Robin Keller se znají už nějakou řádku let, a i když jejich jméno je anglické a německé, tak jeden z nich žije v Praze a druhý v Brně. Přesto se vídají docela často, protože zkouší v každé volné chvíli a zkušebnu mají v moravské metropoli.
Galerie
John se živí jako číšník a Robin je stěhovák, ale to chtějí brzo změnit a mají našlápnuto jasným směrem. Jejich startovní výbava je rebelský look, živá muzika, společný obdiv k death metalu, v němž hledají (na první pohled možná skrytou) inspiraci, a zejména vlastní elektro hudba, ve které dominují bubny, a která nenechá žádného muzikychtivého tvora v klidu. Teď dopilovali sestavu bicích a hodlají začít obrážet kluby a festivaly, tak se máme na co těšit…
ROZHOVOR
Líbí se nám death metal, ale už nás nebavily poznámky, že to je jako blijící hlasy
Rozhovor s Cannibal brothers
Nabízí se obligátní otázka, jak jste došli k označení Cannibal brothers?
Pavel: „To původně nemělo žádný hlubší smysl. Prostě to hezky vypadalo, když to bylo napsaný, a dobře se to vyslovovalo, ale nic jinýho v tom nebylo. Vlastně možná malá inspirace u Cannibal corpes a Chemical brothers, ale žádní lidožrouti nejsme…“
Vy nemáte úplně tradiční hudební styl, není to ani klasický elektro, ani živá kapela. Co to tedy vlastně je?
Pavel: „Máme již kompletní sestavu bicích, pořídili jsme si octapad a děláme to tak, že nahrajeme nějakou tu muziku, všechno okolo si uděláme na počítači a pak k tomu naživo dohráváme nějaký bigbeat. Používáme program na skládání muziky, samply využíváme jen málokdy, maximálně nějakou basovou linku, ale většinou je to všechno naše. Vezmeme zvuk, ze zvuku uděláme melodii a poskládáme nebo vykomponujeme z toho nějakou skladbu a pak už jen dohráváme ty bicí.“
Pro jaký typ posluchače je vaše muzika? Kdo je váš ideální posluchač?
Pavel: „Tak v tom máme jasno, to je jedna naše fanynka, kterou máme na penzionu. Ona nám jako naše obdivovatelka udělala zadarmo fotografie, jsou to takový její akty, tak to se nám líbilo (smích)…“
Cannibalbrothers-evilspress by freshflesh
Mají vaše skladby nějaký námět? Na YouTube je k vidění pár skladeb, kde jsou různé klipy a často se tam opakují politická témata, sex nebo třeba scény a postavy z hororů.
Pavel: „My ty klipy děláme spíše ze srandy, snažíme se, aby to bylo trochu provokativní, hlubší význam v tom ale není. Dost věcí je porůznu namíchaných, naše je hlavně ta Alma. Ta vznikla tak, že jsme kdysi hráli hru, která se jmenuje Fear, a v té hře je intro a z toho my jsme poskládali klip, dokonce jsme i kontaktovali vývojáře té hry a zeptali jsme se jich, jestli jim to nebude vadit, když to budeme používat, a oni nám potvrdili, že je to ok.“
Jak jste se vy dva dali hudebně dohromady? Sednete si ve všem nebo máte i tvůrčí hádky?
Pavel: „My jsme se k tomu dostali už hodně dávno a sedneme si právě dokonale. Oba jsme bubeníci a oba jsme hráli v různých kapelách a revivalech jako třeba U2 nebo RedHot. Ale ani jednoho z nás nebavilo hrát s cizíma borcema a ani ten styl nám neseděl. Jsme kámoši asi 13 let a dlouho jsme hledali nějakou alternativu. Oběma se nám líbí death metal, ale už nás nebavily poznámky, že to je jako blijící hlasy, tak jsme se rozhodli pro jinou cestu, a to bylo právě elektro a bicí.“
Jakým způsobem vznikají nové skladby, když vás dělí 200 kilometrů? Přeci kvůli každému nápadu nesedáte do auta, abyste se potkali...
Robin: „Pořád si voláme a probíráme různý návrhy z počítače, pár dní si to rvu do sluchátek z mp3 a pak mě něco trkne, tak hned volám do Brna. Pavel teď právě dělá hlavně v tom prográmku na počítači, společně pak doladíme základ a ve zkušebně za bubnama to už je takový půl na půl. My už jsme opravdu dobře sehraní, tak to většinou trefíme už z fleku tak, jak to má být.“
Cannibal brothers (CZ) by freshflesh
Máte vůbec ještě čas na soukromý život např. na přítelkyně nebo nějaké hobby? Vypadá to, že stále zkoušíte a řešíte muziku a navíc Robin cestuje párkrát do týdne na Moravu.
Pavel: „Jeden z nás přítelkyni má a ten druhý ne, anebo tak trochu, ale jinak je fakt, že hlavně řešíme tu muziku. A taky každý den od patnácti hulíme trávu…“
Robine, doteď odpovídal převážně Pavel, máš teď příležitost ho pomluvit, tak do toho…
Robin: „To já nemůžu, to on by mně dal za uši (smích). My se dost dobře doplňujeme, potkali jsme se už kdysi ve zkušebně a sedli jsme si, ani ponorky nemíváme, kór teď, když se vídáme míň.“
Vím, že vaše současná práce vás zrovna moc nebaví a že se chcete maximálně věnovat muzice a ideálně se tím živit. Co je aktuálně tvým největším přáním?
Robin: „Hlavně ať se nám to podaří letos rozjet! Já doufám, že v červnu nebo nejpozději v červenci bychom už měli nějaký vystoupení mít! Dáme Fřesh Fľeshi vědět!“
text: Martina Lebedová
text: Martina Lebedová
