Changemakers: politické hudební divadlo
WirWebWeltveränderer = MyWebovíSvětaměniči
Sobota večer. Úzká ulička mezi řadami hlediště. Tma a bílé kostýmy. Zvláštní akustika prostoru Roxy nahrává zvukům a tónům, které sami herci vytvářejí. Zastavte lov tuleňů a smrad z vodních dýmek!
Galerie
Kurník, nebo agitace Greenpeace?
Představení právě začíná. V setmělém sále není nic vidět, jenom tuším, kde se herci nacházejí. Slyším je. Nevím, co si myslet, připadám si nepatrně jako v kurníku – pomlaskávají, pípají, podupávají, tleskají. Zvuky a šumy se spojují do jedné melodie a aktéři vstupují na scénu. Každého z nich osvětluje kužel světla. Hraje se všude kolem nás diváků – před našimi zraky, vedle nás, za našimi zády.Když konečně promluví, proklamují hesla, která jsou koláží „úryvků ze skutečných webových stránek a blogů,“ tvrdí oficiální stránky: „zastavte lov tuleňů! zrušte vodní dýmky! přestaňte používat chemické šampóny – oholte se!“ Nevím, co si myslet. To, co se před mými zraky odehrává, není to propagační kampaň Greenpeace? Nebo mi zkrátka a dobře něco ušlo?
Emotion, motion, ocean
Fascinovaně jsem pozorovala celé představení. Skupina pěti německých herců (Samia Dauenhauer, Magdalena Panter, Anna Kubelik, Dominik Stein, Jan Uplegger) se objevuje a zase mizí. Mám problém vylíčit vám, co přesně se před mýma očima odehrávalo, ale dal by se popsat jakýsi jednotící prvek představení: začne jeden herec s často plamenným výrokem, postupně se přidávají další a ve finále jsme svědky transformace textu do melodií, připomínajících gospely černošských zpěváků. Typické byly také hry se slovy: emotion – motion – ocean. Krásný případ přenesení smyslu celého slova.Yes, we can – change the world!
Po konci představení jsem si musela natvrdo položit otázku, které nejspíš nechtěli tvůrci představení – Jiří a Ondřej Adámkovi – vůbec docílit. O čem to tedy vlastně bylo? Došla jsem k názoru, že herci se nám pokusili nastínit jakýsi světový fenomén – spásu světa z domova prostřednictvím počítače. „Jen malí lidé dokážou změnit svět! Proč čekat, až to udělají ti velcí!“ Ale dle mého názoru se nejedná o spásu doslova – jde pouze o řeči o této spáse. Lidé dokážou vymyslet nekonečně mnoho nápadů, když je někdo nevidí, ale jen málokdo má dostatek kuráže, aby se jejich prostřednictvím pokusil doopravdy něco změnit – spasit svět.Moje částečné nepochopení také souviselo s jazykem představení – němčinou. I když bylo možné si na plazmových obrazovkách přečíst jakýsi překlad oněch hesel, myslím si, že kdybych hru chápala rovnou v původním znění, velice by to pomohlo. Části dialogů, či spíše monologů, probíhaly také v takzvané Basic English, která se používá na internetových stránkách a blocích.
Boca Loca Lab: 5 let odtikáno
Bylo by také na místě, povědět něco o samotné herecké skupině. Jedná se o německý divadelní soubor Boca Loca Lab, který posbíral po světě mnoho ocenění. Samotná hra Changemakers zaujímá v jejich repertoáru nové místo. Vznikla v berlínské Neuköllner Oper.„Přehlídka tvorby režiséra Jiřího Adámka a divadelní skupiny Boca Loca Lab (která probíhala od 6. do 15. května pozn. red.) je ohlédnutím za pěti lety soustředěné tvorby nového typu politického hudebního divadla, kterou odstartovala oceněná inscenace Tiká tiká politika,“ stojí na pozvánce na akci.
Když jsem v sobotu 7. května odcházela z divadla se zcela neutříděnými pocity a myšlenkami, věděla jsem i tak jedno – bylo to precizně provedené, zábavné, barevné představení plné překvapivých situací a scén. Herci dokázali své role přesvědčivě ztvárnit a ano, musím tedy přiznat, že i přes lehkou zmatenost z mé strany, se mi představení fakt líbilo. Mohla bych ho tedy doporučit každému a myslím si, že kdyby se opět naskytla možnost Changemakers zhlédnout, využila bych ji.
text: Anna Stěpanovová
foto: Pavel Matoušek
