Víte, čí je to město?
Praha v rukou Karlin Studia
Město je dům, tráva, prostor, kostel a taky člověk. Kdo tomu všemu ale velí? V Karlíně se nad tím můžete zamyslet. Skupinka umělců a vybraných architektů zde připravila výstavu na téma - Čí je to město?
Galerie
Na zdech zrekonstruované tovární haly se rozprostírá několik uměleckých pláten, kreseb a audiovizuálních projekcí. Prostorem se hemží lidé s plastovými kelímky a luští slova černobílé grafiky. Komixová žena nakreslená na zdi hovoří jasně: „Nesnášim nákupní centrum Eden. Speciálně nechutný je ze strany. Nápisy „Eden“ z dlaždiček – to je dobrá ironie. Eden si fakt představuju jinak.“ Dílo kreslířky Toybox nepotřebuje žádný komentář, mluví totiž samo za sebe. Procházím dál do centra velké haly a narážím na smaltové míchačky, které působí jako tři stroje zapomenuté v prostoru. Jejich funkci nikdo nekomentuje… jsou tu prostě proto, aby dělaly hluk.
Mnoho za všechny, všichni za jednoho
„Určitě není šance v tak krátkém čase, který máme pro tuto výstavu, postihnout všechny problémy Prahy, ale pokusili jsme se o jiný způsob prezentace. Tím, že jsme oslovili umělce střední generace - grafiky, street artisty, Praguewatch, místní iniciativu, která se zabývá problémy Letné či architekta Davida Kubíka, jsme dosáhli toho, že se tady vlastně míchaj velmi odlišné přístupy,” říká ke koncepci celé výstavy kurátor Milan Mikuláštík s kterým se zastavuji na chodbě.
Vše začalo otevřeným dopisem architektů ze spolku Za Novou Prahu a pokračovalo reakcí Občanského sdružení Tady není developerovo. „Ze strany odborníků jde o tlak na politiky, kteří by měli lépe rozhodovat o tom, co se kde bude stavět. Jde o to, aby předali určitou část své zodpovědnosti do rukou odborné komise – pokud možno apolitické, a tak by se zabránilo tomu, aby Praha byla rukojmím zištných záměrů určitých skupin napojených na politiky,“ vysvětluje současnou situaci kurátor a člen umělecké skupiny Guma Guar.
Dívám se na projekci Letná sobě!, která ukazuje město z ptačí perspektivy a popíjím víno značky noname. Každý umělec se dnes k městu vyjadřuje po svém. Jeden teď např. přibíhá ke smaltovým míchačkám a z ničeho nic do nich vhazuje několik kamenů. Tahle věc určitě funguje, boří nejen zaběhnuté konvence, ale i mojí trpělivost, a tak se pomalu přesouvám do horních prostorů.
Tady není developerovo, tady je moje
„Přijde prostě developer a přes nějaké kontakty někde si prosazuje svoje. Naštěstí jsou lidé, kteří proti tomu bojují a upozorňují na to, že to takhle nemůže fungovat. Měli bychom o tom více diskutovat – s veřejností, s developery, s architekty, aby se zkrátka zapojili všichni. Město má být pro lidi a ne pro nějaké soukromé zájmy,“ říká Anna s kterou se bavím cestou nahoru. Podle studentky je super, že jsou tady lidé, kteří se nebojí ozvat se nahlas.
Horní patro není patro, ale spíš několik můstků, které vedou nad hlavami návštěvníků. Ptám se postávající skupinky jak se jim líbí výstava a taky čí že je to tedy město. Odpovídají, že všech... jejich, naše i tvoje. Každý by měl mít možnost říct - tady je moje!
Opírám se o zábradlí a dívám se dolů na celou výstavu. V dálce vidím performera Milana Kozelku, mává na mě. Vlastně ne, škrábe se na hlavě. Na výstavě se moc neprezentuje, jeho role přijde 3. března, v doprovodném programu.
Běh na dlouho trať
Po malém můstku se dostávám na střechu. Zapaluju cigáro a koukám na protilehlé panorama, tak jako ve filmu od Felliniho. Až na to, že on tam má Řím, a já Karlín. Bavím se s pár dalšími lidmi, reakce na současný urbanismus jsou celkem podobné. Pasivita, dezinformovanost, netransparentnost.
Otázkou je, jak se k tomu postavit, kde začít a jak neskončit. „Dobré na téhle výstavě je, že má spoustu doprovodných programů. Všechny ty happeningy okolo totiž dostanou tu věc někam jinam,“ říká Matouš, na kterém je vidět, že má chuť se o věcech bavit. Na další rozhovor už asi nemám sílu, jedna věc mi ale přece utkvěla. Problém je podle Matouše ten, že „lidé, kteří by tuto výstavu měli vidět, ji bohužel nenavštíví.“ Tohle není konec,ani začátek - je to prostě běh na dlouhou trať.
| Čí je to město | Karlin studios | 2. 3.- 16. 3. | kurátor Milan Mikuláštík |
text: Magdaléna Medková
foto: Sára Šimáčková
