David Těšínský

Obyčejní lidé prosetí přes čočku fotoaparátu

David Těšínský se zjevil odnikud. Před pěti lety se rozhodl, že se začne fotce věnovat pořádně a následně si to zamířil přes oceán, do New Yorku. Už tam, před třemi lety, ho chytli lidé a příběhy za nimi a tuto vášeň rozvedl následně v cestách po Indii, Nepálu, Maroku a snad celé Evropě.

Galerie

All along the Watchtower (Drug addicts, Prague 2011)

David toho moc nenamluví. I když jsme domlouvali tento článek přál si, aby v něm bylo pokud možno více fotek než textu. Pokusil jsem se mu vyhovět a tak přinášíme s Davidem Těšínským krátký rozhovor.

Aktuálně mu v Praze běží dvě výstavy. Tou první je Street life - expozice komponovaná ze tří Davidových sérií. To první "All along the watchtower" o drogově závislých pohybujících se po pražských ulicích. Práce na téíto sérii vlastně běží kontinuelně a průběžně do ní přibývají další příběhy. Druhou sérií na výstavě jsou pak osudy bezdomovců a lidí žijících na ulicích v Paříži - "Prodloužený víkend v Paříži" a třetí, "Chutes and Ladders" mapuje berlínské subkultury. Mix příběhů, lidských tváří a emocí jste mohli shlédnout do 13. února 2012.

Ale nebojte, David Těšínský navazuje hned další expozicí, tentokráte z Nepálu, Indie a Ukrajiny. K vidění je například série "Imaginary kids from Thapathali slum" nafocená ve slumech nepálského Káthmándu. Zajděte do Notabene a nechte se na chvíli okouzlit příběhy jiného světa.Všechny jeho fotky jsou na prodej, vstup na výstavu je zdarma a stihnout ji musíte do 10. března 2012.

ROZHOVOR

"Jako bych tam nebyl"

Rozhovor s Davidem Těšínským

Drtivá část těch sérií jsou každodenní situace, které jsi zažíval na cestách po Nepálu, Indii, Ukrajině..jak by jsi popsal jejich žánr?

Když už bych to měl zaškatulkovat, což dělám nerad, tak se dají mé fotky nazvat sociálním dokumentem. To co je důležité ale je, že do toho dávám duši - i když fotím každodenní věci - ať už jsou to narkomani v Praze nebo slumy v Nepálu.

A jak jsi si našel téma sociálního dokumentu?

Mě baví emoce, která je v každém tom okamžiku skrytá. Vlastní motivace mě vlastně žene do situací, kde nacházíte emoce po vrstvou prachu, špíny...

Tvoje fotografie jsou přes svou dokumentární povahu často velmi čisté, precizní. Modeluješ si nějak situaci na místě nebo si nestranným pozorovatelem?

Absolutně bez zásahu. Akorát když jde například o specifickou skupiu lidí - jako například ti narkomani - tak se dopředu domluvím s nimi zda jim to nevadí a řeknu aby si mě vůbec nevšímali. To je jediná spolupráce, která vzniká mezi mnou a objektem.

Daří se včlenit do těch atypických prostředí? Jak dlouho trvá než si zvyknou lidé na člověka s fotoaparátem co na ně neustále cvaká?

Tak to záleží. S jednotlivci je to v pořádku, v moment kdy mě ten jednotlivec dovede ke skupině lidí, vždy se s nimi domluvím. A nikdy nebudu fotit pokud to bude proti jejich vůli - já chci ty fotky jednou použít a to bych pak nemohl.

Dostal jsi se někdy kvůli focení do konfliktu?

Občas se stane. Třeba když jsem fotil tu sérii o bezdomovcích v Paříži, myslel jsem že mě jeden z nich nevidí. A pak stál najednou u mě, vytrhl mě sluchátka z uší a odešel. Nic dramatického, ale pro mě to byl konflikt. A třebas v Indii nebo v Nepálu nebyl absolutně žádný konflikt - tam se lidí ani nemusíte ptát.

Skrze sociální dokument ve fotografii přece musíš dnes a denně narážet na civilizační šoky, humanitární situace...říkal jsi si někdy že se můžeš angažovat, fotkou něco dokázat?

Vlastně asi ne. Nikdy jsem se vlastně nedostal do situace kde bych fotil a mohl zároveň někoho zachránit. V podstatě je to takové dilema, lidi občas říkají něco ve smyslu, že je to neetické ale to je dost subjektivní. Skutečné příběhy a situace stojí za to ztvárnit a já osobně s tím nic nenadělám např. kde kdo žije nebo, že někdo bere dobrovolně drogy . U těch závislých v Praze to má ale trochu jiný rozměr, s pár závislýma lidma co fotím mám takový už bližší vztah a slyším občas, že jim pomáhám najít cestu a chuť do "normálního života". Jinak nefotil sem zatím vyloženě např. válku nebo nějaký mezilidský konflikt, kde bych mohl nějak přidat pomocnou ruku.

Co plánuješ na tenhle rok?

No, co nejvíc fotit a fotky ukazovat lidem. Rád bych se dostal k nějaké publikaci a pak je tu trochu našlápnuto na skupinovou výstavu v Berlíně nebo Paříži.

Text: Adam Ondráček
Fotografie a materiály: David Těšínský

Komentáře