„Počasí ti nesmí zkazit plány“ je heslem jistě typickým pro země jako je Skotsko či Holandsko. Včera jsme se mohli přesvědčit o tom, že se jím řídí i slovinské divadlo Ana Monro Theatre, které i přes nepříjemnou odpolední průtrž, odehrálo na náměstí Republiky svůj kus The Cage. Obdiv patří i divákům, kteří se dobrovolně krčili pod svými deštníky. Představení The Cage může na první pohled působit až banálně – klec a čtyři muži v uniformách, kteří rozehrávají sérii groteskních scének. Domnívám se však, že téma zdánlivě vtipného příběhu je mnohem závažnější. Aktéři zkouší různé situace, například jak lapit zvěř, uvěznit ji do klece či sestřelit ptáka. Společně s označením uniforem zkratkou generálního štábu, může divák předpokládat, že se jedná o analýzu možných nastalých situací v době války a nácviku případné mobilizace (Vedoucí celé skupiny znázorňuje výbuchy, nálety a střelbu, aby o chvíli později zúčastněné pro zachování klidu ujišťoval, že je vše v pořádku a následně drezíroval své vojáky v pochodu levá pravá). A zvíře je zde metaforou člověka – taková trošku zlověstná bajka, která zůstává stále aktuální.
 

 

Jedním z nejočekávanějších vystoupení středečního odpoledne bylo představení Musical Catastrophe maďarského uskupení Bladder Circus Company. O tom, že očekávání bývají spíše nenaplněná, víme každý své. Ale představení na pomezí performance, komorní hudby a hudebního divadla Musical Catastrophe je tou nejsvětlejší výjimkou potvrzující pravidlo. Dva violoncellisti, trošku melancholičtí a trošku v sebevražedné depresi, rozehrávají sérii rozmluv o hudbě prokládaných hraním na nejrůznější strojky a netradiční hudební nástroje. Vynálezy - za všechny například violoncello o jedné struně a balónku, který připomíná močový měchýř - pocházejí z dílny samotné skupiny Bladder Circus Company (především pak od zakladatele Szabolcse Szökeho). Nejen hudební zážitek, ale i vizuální podívaná (i scéna byla velice působivá) se rozebíral dokonce na dámských záchodcích: „It was so great!“ (první dívčí hlas), „Yes! I´m loving it so much.“ (druhý dívčí hlas).
 

 

Zajímavé je, že představení bylo obnoveno po několika letech, a to speciálně pro festival Za dveřmi je Nultý bod. Proto se možná jednalo o jednu z mála příležitostí Musical Catastrophe spatřit. Sál Divadla v Celetné nebyl tak naplněný jako v případě předcházejících vystoupení, atmosféra však byla velice příjemná. Musím říct, že Ti, kteří se nechali zastrašit špatným počasím, skutečně prohloupili.
 

DOTEX.věnováno bylo, jak je pravděpodobně u divadla Teatr Novogo Fronta zvykem, energickou smrští abstraktních obrazů a vyhrocených pohybů. Vyvolalo silné emoce („Promiňte, já Vám teď nemůžu k představení nic říct, musím ho vstřebat. Byl to až moc silný zážitek.“) a nadšený aplaus. Stejně jako u abstraktního umění, i do výstupu Teatru Novogo Fronta, si vkládá každý něco ze sebe, interpretuje jej podle vlastních zkušeností, zážitků i momentálního psychického rozpoložení. Jak v rozhovoru pro Fřesh Fľesh Mag uvádí Irina Andreevna: „ … představení je o cestě duše člověka, který prochází dost těžkým obdobím života, ale je tam i naděje na spásu.“ Toto poselství, ať už jsme si předešlé obrazy četli každý jinak, bylo jistě pro řadu diváků čitelné v závěrečné fyzické performanci, kdy žena a muž bojují za zvuků džungle o jediné místo, osvětlený prostor, až nakonec dojdou smíření a dokážou jej využívat v poklidné harmonii.

Site-specific projekt DOTEX.věnováno byl vytvářen speciálně pro prostory bývalé Ústřední budovy Elektrických podniků hl. města Prahy na Bubenské 1. Práce s prostorem a rozvržení scény v atriu nakladatelství Divus, stejně jako použitý lightdesing, působilo jednoduše až stroze, a zároveň velice kompaktně. Projekt je možné shlédnou už pouze dvakrát, a to dnes 21. 7. a 22. 7.
 

Další den festivalu uzavřelo vystoupení Divadla Continuo s příznačným názvem Closing Time. Je mi vlastně hádankou, proč dramaturgové do festivalu zasadili toto vystoupení, které bylo v zásadě hudebním pásmem. Jednalo se prý o střípky z jejich vystoupení. Ale nevadí, po třech dnech alternativního divadla, přineslo příjemné zklidnění. Navíc mě bavilo sledovat, jak si návštěvníci kavárny Divadla v Celetné společně se zpěváky pobrukují chorál. Aby však nedošlo k mýlce, že je snad Divadlo Continuo klasickým pěveckým sborem. To nikoliv. Jsou to i výborní hudebníci, zábavní vypravěči a trpělivý lektoři hry na „střešní okapy“ pingpongovou pálkou.

Středeční den ukázal další formy alternativního a nového divadla, více popisného a tím pro diváky čtivějšího, v kontrastu k předchozím dvěma dnům neněmého, ale hudebního, stále však stejně půvabného.

 

Text: Petra Skřiváčková, petra.skrivackova@freshflesh.cz

Foto: Pro Fřesh Fľesh Mag Michal Hančovský