Die Blaue Trottel Parade

Uponground trottelcore

Zpívají německy, malují se namodro a do publika házejí špagety. Že jsou nevařený a že je to občas o oči? Zkrátka Trottli.

Galerie

Je to zhruba pět let, co se dal dohromady Samuel a Martin Neduhovi s Ondřejem Ferdanem a vznikla kapela Perplex. Folkové trio hrálo především na undergroundových festivalech a po tom, co podle jejich slov „hodněkrát udělali ostudu“, potřebovali změnit jméno a přetransformovali se na Veš na pleši. Do současné podoby se Die Blaue Trottel Parade dostala skoro před rokem, kdy se k původní sestavě už s basákem Márou Vaňouškem přidala bubenice Jiřina Robličková.
Němčina v názvu kapely (doslovně znamená Pochod modrých trotlů, významově jde o parafrázi na rakouskou politickou stranu Die Blaue) i textech figuruje z jednoduchého důvodu – hlavní textař Samuel vyrůstal do svých devíti let ve Vídni a němčina je pro něj jazyk, ve kterém se dokáže přirozeněji vyjádřit. Má na svědomí většinu textů kapely, které, ač jsou dost abstraktní, vycházejí z reakcí na společnost a mají často podobu protestu.

Dlouho zůstávali ve škatulce underground, která jim zaručovala, že si je bez předsudků poslechne každý. Ovšem až do doby, kdy za nimi po koncertě ve Znojmě přišel kluk s tím, že se o nich jako o moderním undergroundu učil v hodině českého jazyka. V tu chvíli si řekli, že se nechtějí řadit mezi starý máničky a obsah středoškolských osnov, a začali hrát uponground trottelcore. Obecně alternativní rock.
Pokud jste prošvihli jejich koncert na Fřesh Fľesh Hranice, naživo si Trotly můžete poslechnout 17. 6. na historické slavnosti Barchan v Jemnici.

ROZHOVOR

Žádný starý máničky

Rozhovor s Ondřejem Ferdanem

Co byl Trottel marsch?

Ten happening jsme iniciovali my ve spolupráci ještě s dalšíma lidma z Prahy, s Járou Neduhou a ještě místníma alternativcema při příležitosti United Islands of Prague. Potřebovali jsme něco vytvořit, co mělo něco jako protirasistický podtext. Byla to akce hlavně proti rasismu, stereotypu a lidský blbosti. Prostě jsme se nechtěli nudit a chtěli jsme udělat nějakej vír v tý Praze. Probíhalo to tak, že jsme se sešli v hospůdce, která už nevim, jak se jmenovala, ale byla někde na Malý Straně, tam jsme se nalíčili, nejen namodro, ale různobarevně a sešli jsme se tam v celkem hojném počtu asi 15 nebo 20 lidí. Měli jsme hudební nástroje a různý propriety, hlavní byl velkej modrej věnec. K němu transparenty jako Sníh narůžovo nebo Techno do Tesca, takový hloupý nebo nesmyslný hlášky. Prošli jsme až k obrácenýmu sv. Václavovi na koni. Na něj jsme chtěli dát ten věnec, ale zjistili jsme, že je moc vysoko, tak jsme ho tam jen položili. Proběhlo to celkem bez problémů, lidi na to reagovali, fotili si nás, byly tam i nějaký kamery, který si nás natáčely, potkali sme dokonce i nějakýho člověka, kterej byl oblečenej jako kdyby patřil k nám a kterej nám zastavil dopravu, abychom mohli v klidu projít. A tam vznikla Die Blaue Trottel Parade.

Na koncertech míváte i zajímavé kostýmy

Vždycky sme vyhrabali nějaký špeky u nás ve skříních, skříních našich rodičů a manželek. Třeba Martin je takovej tvořivec, tak si z nějakýho harampádí u něj v domě vytvořil takovou masku, která má bejt jakoby cyberpunková, a to byl podle mě tak nějak prvopočátek, ta maska. Ta započala look kapely a od toho se potom odvíjely další ztřeštěný až kabaretní kostýmy. Nikdo to neusměrňujeme, vždycky to mělo vypadat ztřeštěně a tak trochu kabaretně. Vstupovali sme už v županu, já ve vánočních ozdobách, který svítily. Je to svým způsobem něco, co šokuje, ale není to ošklivý a nechutný. Kromě toho se ještě barvíme namodro, chceme tak zaujmout nejen hudebně, ale i vizuálně.

Na jakých akcích se nejčastěji objevujete?

Dost často jsou to neformální akce typu Skalákův mlejn, což je kolíbka alternativy. Ale stane se nám, že se ocitneme i na komerčních akcích, třeba teď ve Třebíči. Hrajem celkem často, ale ne tak často, že by nás to vytěžovalo, někdy koncerty i odmítáme. Je to pro nás náročný, protože jsme každej z jinýho města, mezi kterými je třeba 200 kilometrů, takže je dost těžký sejít se i na zkoušku.

Máte nějakou promyšlenou koncertní show?

Ta show je částečně promyšlená, některý prvky se tam opakujou a některý děláme jednou. Záleží podle situace a toho, kde hrajeme. Ale že bysme to měsíce dopředu promýšleli, jakože ty uděláš krok doleva a já následně udělám krok doprava, tak takhle to nefunguje. Je to o tom, jak to cítíme na tom pódiu, jak lidi reagujou. Někdy po nich házíme nevařený špagety, jindy dáme do davu modrou barvou, kterou se malujeme my. Nejlepší modrá expanze byla v Brně na Favále, přišlo tam asi sto lidí a polovina z nich byla modrá, měli sme i modrý pivo, který jsme obarvili.

Co si myslíte o blití do mikrofonu?

Myslim, že na správnym místě je i blití do mikrofonu příjemná muzika. Konkrétně v písničce Kokain je to na místě a dodává to kontrast tomu pěknýmu jazzíčku. Nejde o nic jinýho než o kontrast.

Plánujete natočit album?

Fyzický CD je ve vzduchu už docela dlouho, máme nahraných asi deset skladeb, jezdíme jich na koncertě tak třináct. Každopádně to neplánujeme vydávat u nějaký společnosti, spíš to nahrajeme sami a budeme to rozdávat po koncertech.

Text: Nikola Stibůrková

Komentáře