Požáru od Boca Loca Lab se nemusíte obávat

Představení divadelního uskupení Boca Loca Lab: Požár, které bylo premiérováno na festivalu 4+4 dny se přesunulo z prostoru ÚLUV do Divadla Kampa. Díky bohu. Přesto ale oheň nezažehne, i když mile zahřeje.

Premiéra představení na letošním festivalu 4+4 dny v prostoru bývalého Ústředí lidových řemesel na Národní třídě v Praze byla divácky nesnesitelná. Chtěl jsem odejít po třiceti minutách, herecký projev byl mdlý a jakoby nabiflovaný. Nemělo by smysl zde vypisovat všechny mé výhrady, jelikož bych je vzápětí musel dementovat. Požár vznikl v dílně renomovaného režiséra Jiřího Adámka, který je například nositelem Ceny za originální výraz festivalu KONTAKT v Toruni.

ÚLUV, jakkoliv dříve výkladní skříň československého průmyslu či lidových řemesel, se dnes dá považovat za industriální prostor. Není daleko svou atmosférou již zrušenému karlínskému Undergroundu či holešovickému Crossu. Požár, coby jemnými linkami vykreslený obraz Evropy před První Velkou Válkou, tedy působí na špinavé podlaze před zapatlanou skleněnou výlohou s průhledem na “Národku” nepatřičně, únavně a spíše jako moderní alternativní póza - “uděláme to v ÚLUVu, protože to bude strašně cool, všichni budou pít pivo z kelímků a během představení se vám pod nohama bude plazit technik”. 

 

Představení Tiká tiká politika bylo oceňováno především díky své hudebnosti
 

Tento rakouský (český či maďarský) piknik na trávě v dobových šatech i smokinzích s pečlivě vycizelovaným scénářem, rytmikou a hudebností v ÚLUVu trpí stejně jako divák. I proto bylo dobrou volbou dát Požáru druhou šanci a vyrazit na reprízu do Divadla Kampa.

 

A tam to začalo fungovat - minimalistická scéna, bohaté kostýmy na malém jeviště a snad ještě menší hlediště - a příběhy osobní revoluce, které se před očima diváka odvíjejí jemně a přesto s vlastní silou, právě tak jemně, že potřebujete být blízko každému z jejich interpretů. Nevinné tlachání horních deseti tisíc o kultuře, průmyslové revoluci a emancipaci se pomalinku zvrhává v neskutečnou představu války, která brzy pohltí celý kontinent. Nepředstavitelné se najednou stává skutečným a ženy, které do té doby žvatlaly o emancipaci, jsou najednou emancipovány až až. Zůstávají samy doma, některé v tichosti pozorují, jak jim umírají otcové, manželé či synové, jiné plamenně povolávají do zbraně a k obraně národních zájmů. Člověk se najednou stává jen tělem - jedním typem zbraně, která je stále dokola recyklována. Na frontu odcházejí po desítkách, stovkách, tisících stále další a další muži a stále stejně padají smrti do náručí v zákopech, na frontě....”pánové, nebojte, tanky, pánové to je věc, uvidíte, tanky pánové.”

 

 

Diskuze, na trávníku původně pomalé a líné stejně jako den plný nicnedělání, tak typický pro evropskou elitu, se najednou zrychlují, motají se  v nich jazyky, rusky, německy, francouzsky..až už dochází jen na krátká zvolání gesta, chtíče.

 

Představení Boca Loca Lab se již dříve projevovala svou hudebností a rytmem. Ten je opět v Požáru vidět - dávky z kulometu přesně umístěné mezi planá prohlášení, z jemných názorových přestřelek se najednou stává útok artilerie v plné síle. Vybroušený scénář a dokonalé časování - je silou tohoto divadelního kusu a zároveň jeho slabinou - nepříliš zkušený divák nemusí pochytit jemné narážky v různých jazycích či mu může dělat problém naladit se na rytmus rozhovoru. Ale v momentě, kdy se přestane snažit porozumět jednotlivým linkám a popustí uzdu představivosti, tři muži a dvě ženy na pikniku před ním vytvoří dokonalý obraz přerodu Evropy v nový svět - osobních tragédií, revolucí i ztráty starých (a zároveň nacházení nových) hodnot. Je to obraz, na který budete rádi hledět. Budete si užívat každý jeho detail, ale nezůstane ve vás. Požár zahřeje, ale nespálí, nenechá jizvu.

 

Ještě jednu rovinu najdeme v představení Požár - a to vzdělávací. Požár je skvělým obrazem první poloviny 20. století na divadelním jevišti. A pokud se bojíte, že si právě toto období vytáhnete u maturity nebo státnic, Požár vám vám ušetří učení. A pro ty, kteří mají tyto úkony za sebou, nabízí Požár příjemnou hodinku kontemplace nad turbulentním, krátkým dvacátým stoletím.

 

 

Premiéra: 19.10. 2011 v ÚLUVu v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu

Druhá premiéra: 15.11.2011 v Divadle Kampa

 

Reprízy: 

 

Scénář a režie: Jiří Adámek

Dramaturgie: Martina Musilová

Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová

Hrají: Anna Kroupová, Pavol Smolárik, Vendula Štíchová, Daniel Šváb a Petr Vančura

Produkce: Jedefrau

Text: Adam Ondráček
Foto: Jáchym Kliment