Sek jsi bombónky
Pouliční vlastní voříšek z Lysé nad Labem
Proč právě kapela z Lysé nad Labem Sek jsi bombónky? Protože, jak tvrdí jejich frontman, basista a zpěvák Petr Eliška, se kapela snaží nejen mixovat jednotlivé hudební styly dohromady, ale především chtějí předávat radost z hraní svým fanouškům. „Zkrátka tam musí být ta palba energie.“
Galerie
Galerie
Galerie
Galerie
Galerie
Galerie
Bombónové hudebničení vzniklo v roce 2001, kdy první členové natočili debutové demoalbum Teploučko, které obsahuje „natřískané srdceryvné rify a filozofické texty”. Od té doby se k seskupení někteří členové přidávali, jiní odcházeli. Dodnes trvající sestava vypadá následovně: Petr Eliška – baskytara, Vít Blažek – bicí, Marian Levčík – elektrická kytara, Ema Klementová – altsaxofon, Ondra Černohorský – klávesy, Vojta Černohorský – tenorsaxofon, Jitka Černohorská – příčná flétna, Venca Flídr – trumpeta.
Bombóni mají za sebou čtyři demo nahrávky, kromě prvního Teploučka i „sklepoalbum“ Lízátko (2003), Mazeček (2007) a vlastní studiové demo Masakříček (2010). Kromě domácí Lysé nad Labem vystupují na různých festivalech - Votvírák, Sad-Ska fest, Hlučná samota aj. A jak v jedné písni zpívají, ani v Praze nejsou poprvé. Ano, už několikrát zde hráli, ale rádi by víc.
VIDEO / AUDIO
This text will be replaced
ROZHOVOR
Cukrová vata ve vlasech
Rozhovor s Petrem Eliškou
Proč jste založili ska/funky kapelu? Tak trochu konkurence, ne?
U nás v okolí, jako je Lysá nad Labem, právě taková není. Hlavně jsou kapely, které hrají jen funky nebo jen „skáčko“, a to se nám nelíbí. My to všechno rádi mícháme dohromady a takových kapel tolik není. Bohužel se také rozmáhá zpívání v angličtině, což je velká škoda. My se k tomu snažíme přistupovat jinak, s nadhledem, aby to byla dobrá zábava.
Jednu písničku v angličtině ale máte…
Jednu ano, ale to je spíš jakýsi odkaz, protože spousta z nás v mládí poslouchala Rolling Stones. Je to Stone Song, typická romantika, takže ta v angličtině prostě musí být.
Mají Bombóni vzor, ze kterého vychází?
Asi ne. Pohybujeme se od jazzu až po elektroniku. Akorát dechovku zatím nehrajeme. Jednu sice máme, ale to je balkánská dechovka, což je něco jiného - ta je zrychlená.
Jak bys žánrově popsal vaši hudbu?
Přesně jde o funky-hop-ska-jazz-latin pouliční vlastní voříšek. Poslední částí chceme vyjádřit právě tu směsku všeho dohromady a hlavně to, že je to naše vlastní tvorba.
Jak vznikají texty a hudba? Máte dvorního bombónového skladatele?
Nejprve je nějaký „jammík“, ze kterého vyjdou určité motivy a poté náš klávesák, harmonický pán bůh Ocze, hudbu nastrká do počítače, kde se písnička dodělá. Vymýšlí jak dechy, tak nástrojové věci. Ostatní pak k tomu řeknou své, pokud jim to připadá třeba moc komplikované. Já nakonec vymýšlím stylovou linku a text.
Z čeho nejraději čerpáš pro svůj text?
Námět mě musí napadnout z ničeho nic. Buď ve mně něco evokuje téma, nebo mě náměty napadají na ulici. Třeba teď mám nová témata: Chci víc než jen cvakat berlemi v metru a Knedlíkové nebe, to bude o žrádle.
Vzpomeneš si na zajímavou situaci, kdy tě napadl některý z textů?
Například písnička Pán s cukrovou vatou ve vlasech vznikla z návštěvy matějské poutě, kde stál neurčitý člověk, něco mezi mužem a ženou, a dělal/a tam cukrovou vatu, kterou měl/a i ve vlasech.
Jaké jsou největší bombónové plány do budoucna?
Rozhodně udělat nové písničky. Dvě, tři už máme rozpracované. Jedna z nich se jmenuje Známka jazzu. No a pak bychom chtěli udělat klip. Akorát, že nedávno nás natáčeli v Nymburce na koncertě a my jsme bohužel zjistili, že máme úplně dřevěného trumpeťáka s příčnou flétnistkou, tak jim nejspíš budeme muset zaplatit hodiny tance.
Mají Sek jsi bombónky sen, který by si rádi splnili?
Myslíš kromě Woodstocku, jo? Tak hlavní sen je, aby to fungovalo dál, přicházely nové myšlenky, abychom se nehádali, což se zatím daří. Abychom měli i dostatek nabídek, alespoň kolem těch čtyř koncertů za měsíc a abychom na nich nehráli v přesile, což znamená, že na pódiu je víc lidí než pod ním. A nás je přece jenom osm.
