Festival Za dveřmi je Nultý bod úspěšně vstoupil do své druhé půle
Jednou z největších hvězd festivalu Za dveřmi je Nultý bod je bezesporu Nola Rae. Včera vystoupila s představením Exit Napoleon – Pursued by Rabbits, a ačkoliv to tak ze začátku nevypadalo, kdo vydržel, poznal její komiku v plné kráse.
Představení Exit Napoleon, s podtitulem Pursued by Rabbits se mohlo z počátku nejednomu divákovi jevit, přinejmenším, jako nenaplňující jistá očekávání. Nola Rae je hvězdou světové pantomimy a nositelkou řádu britského impéria, a to už přeci jen něco znamená! Jakoby však nejdřív chtěla svého diváka – možná přehnaně řečeno - zklamat, aby pak v druhé polovině představení nedala vydechnout jeho břišním svalům a zaplavila ho vlnou vygradovaných komediálních scének. V podstatě je ale představení Exit Napoleon, které je volně inspirováno Chaplinovým Velkým diktátorem (příkladem za všechny třeba scéna řečnícího vůdce Třetí říše), dramatem o vážných tématech získání moci, nebezpečí v podobě charismatických vůdců, jejich vzestupu, pádu a potrestání.
Když se ze všedních věcí jako mávnutí proutkem stávají rekvizity
Nola Rae na jevišti pracuje s celou řadou rekvizit – předmětů běžného života, které jsou divákovi důvěrně známé. Staví je však vždy do jiných situací, čímž jim přidává další hodnotu a možnosti jejich využívání. Je až neskutečné, k čemu všemu může posloužit takové kuchyňské struhadlo, ešus nebo naběračka. Z brašny a kabátu se rázem stává vojevůdce, z ponožek zase něco malého k snědku v podobě králíka. Schopnost abstraktního myšlení a imaginace tak dávají Nole Rae možnost pracovat na malém prostoru s jen několika předměty a současně jimi vyjadřovat i složité příběhy. Ovšem, scéna i zvuky jsou předem důkladně promyšlené a připravené, a oproti výpravě jiných představitelů pantomimy může působit až příliš popisně či prvoplánově. Co bylo pro mnoho diváků překvapením, byly zvuky, linoucí se z reproduktorů, které zněly celým vystoupením. Přeci jen jsme u pantomimy zvyklí spíše na tichého aktéra, který performuje nanejvýš za doprovodu groteskní hudby: „Docela mi vadily ty dodělané, předem připravené, zvuky, které nějaký zvukař v průběhu představení pouštěl. Celé hře to dávalo nádech show.“ Osobně si ale nemyslím, že by snad využití zvuků celé vystoupení nějakým způsobem degradovalo. Nemluvě o tom, že není třeba vždy následovat klasická schémata a dát divákovi jenom to, co očekává a předpokládá.
Nola Rae dokázala příběh Exit Napoleon vyjádřit velice čitelně, i když za použití abstraktních příměrů, jednoduché mimiky a gest. Opačně tomu bylo v taktéž velice očekávaném večerním vystoupení polského divadla Teatr Kana, které se uskutečnilo na Ovocném trhu. Jejich představení Gruppe De Donde Sea – Where to?! bylo mozaikou imaginativních scén, které jakoby na sebe místy navazovaly, místy se ději vymykaly. Interpretace je zcela volná a svobodná, naprosto závisející na divákovi. Jeden by se mohl snažit hledat příběh s dějovou linkou, jiný je uchvácen samotnou vizuálností a efektivností celého představení a necítí jedinou potřebu jednotlivé výjevy propojovat. Lze hledat souvislosti v samotném původu projektu, jehož idea se zrodila v Centru drogové závislosti poblíž Štětína v rámci jednoho z terapeutických workshopů, na kterých Teatr Kana participuje již několik let. Pro skupinu drogově závislých bylo přirozeně snazší vyjádřit své niterné pocity a představy prostřednictvím abstraktních obrazů. Není tedy třeba hledat jediný příběh, je třeba na sebe nechat působit jednotlivé výjevy, nechat se jimi unášet do snových světů a přemýšlet o tom, v jakém stavu a v které etapě svého vývoje se nachází duše nás samotných.
Foto: Pro Fřesh Fľesh Mag Jan Faukner
