Skutečný potlesk, anebo vlna přehnaných reakcí?
Festival Za dveřmi je Nultý bod včera zažil první děkovačku v pozoru
Už jste někdy viděli volný pád na chůdách?
Sobotní odpoledne na náměstí Jiřího z Poděbrad bylo plné legrácek, žonglování, chůd a komedie dell´arte. Malíři v bílých mundůrech žonglující se štaflemi, ztvrdlou barvou, malířskými štětkami i kbelíkem. Nové představení Bratrů v Tricku - které na rozdíl od jiných festivalových účinkujících, zná i široká veřejnost - je jednoduše milé a úsměvné, ačkoliv dle mého názoru někdy proložené zbytečnými, mírně trapnými scénkami. Jakékoliv trapnosti či klišé se naopak podařilo vyhnout chůdařskému kvartetu Long Vehicle Circus, který se zviditelnil v nejmenované televizní show o hledání tuzemských talentů, a je znám používáním nebezpečně vysokých chůd. Celé představení zahájil slavnostní valčík a jedinečně komické Labutí jezero, aby nás pak mohla uchvátit mnohem náročnější část vystoupení. Zrovna předevčírem jsem o chůdách a chůdařích přemýšlela a kladla si otázky jako jestli se chůdaři umí posadit na zem a jak se z ní potom zvedají, nebo jestli lze na chůdách fingovat pád. Odpovědí jsem se dočkala názornou ukázkou právě při sobotním vystoupení, kdy se během několika málo minut chůdaři z Long Vehicle Circus zřítili na zem, udělali přemety a opět se zvedli do své několikametrové výšky, aby opět mohli spadnout dolů, tentokrát však v gymnastickém provazu. „Úžasný, nevím, jak to udělali, je to nad mé chápání. Vždyť je to muselo z takové výšky bolet, víte kde.“ (jedna z divaček středního věku).
Dada vládlo Celetné
O večerní představení se v Divadle v Celetné postaralo divadlo Spitfire Company. Jejich Bad Clowns jsou směsicí klaunérie a nového cirkusu, rozehrávaného uvnitř promyšlené a vizuálně líbivé scény. Groteskní kutil s červenou čepkou přichází na potemnělou scénu, do místnosti s židlí na stěně, velikého okna, červeného spínače a kola zdánlivě vyrábějícího elektřinu, aby ji připravil pro své spoluhráče, možná spolubydlící. Pověsit sako na ramínko vytažené z kapsy a následně ho i s ramínkem složit a položit na zem, donést židle, na které si nesednete, hlava místo koštěte, anebo Vasilova vyhrocená scéna, ukazující, že vše je vlastně trik. Jemný dadaistický nonses se táhne celým vystoupením a je přítomný i v samotném jazyku, kterým herci hovoří. Jedná se totiž o kombinaci zpitvořených německých, anglických, ruských a českých slovíček, přičemž u každého aktéra vždy převládá vliv pouze jednoho (když opomineme Marcela, který za celé představení nevypustí jedinou hlásku, a i přes to je to postava okouzlující). Navzdory této skutečnosti, si všichni rozumí a zvládají spolu koexistovat v jediné místnosti. Tedy až do chvíle, kdy dojde i na trochu násilí a vztek, jehož příčinou není nic jiného, než žena.
První festivalový aplaus ve stoje
Spitfire Company je neskutečně sympatickým a líbivým souborem, který na jevišti působí sehraně a velmi přirozeně. Bad Clowns bylo skvělé představení, u kterého bych však - stejně jako další diváci - v některých pasážích uvítala mírně svižnější tempo a tím i konečné zkrácení celé performance. Přesto se Spitfire Company dočkalo nadšených ovací a dokonce i aplausu ve stoje. Čtveřice nadšených fanynek, které ostatně podléhaly záchvatům smíchu i během scén, jež nechávaly zbytek hlediště chladné, se po chvíli zběsilého řevu zvedla a strhla s sebou, jak to ostatně bývá, i pár dalších diváků. Vyvstává otázka, jestli je představení skutečně zralé na takové děkovačky. Jeden by snad čekal, že se budou mladá kolínka namáhat přeci jen kvůli něčemu o trošku šťavnatějšímu.
